Rodina Němcova
Majitelé od roku 1996.
Po desetiletích, kdy zámek sloužil jako hospodářské a později státní zařízení, se v devadesátých letech dostal do rukou naší rodiny, která jej začala obnovovat. Krok za krokem se podařilo vrátit do života interiéry, kapli, park i atmosféru celého areálu.
Péče o zámek se stala dlouhodobým rodinným posláním. Navazujeme na práci předchozích vlastníků, uchováváme jejich stopu v historii a zároveň dáváme Luhovu novou budoucnost. Naše snaha směřuje k tomu, aby zámek znovu plnil svou původní roli – být krásným, otevřeným a přívětivým místem pro setkávání, kulturu i každodenní život.
Jakschové von Wartenhorst
Majitelé 1872–1945
Rod Jakschů von Wartenhorst byl poslední šlechtickou rodinou, která vlastnila Luhov, Třebobuz, Dolany a Hracholusky. Do historie statků vstoupili roku 1872, kdy Luhov zakoupil MUDr. Anton Jaksch von Wartenhorst.
Následující desetiletí byla obdobím rozsáhlé konsolidace majetku, profesionalizace správy a postupného nájemního hospodaření.
Jejich působení je přesně zachyceno v archivních pramenech – zejména ve fondu Velkostatek Luhov–Líšťany, který dokumentuje držbu i hospodářský vývoj.
MUDr. Anton Jaksch von Wartenhorst
Majitel Luhova od roku 1872
Anton Jaksch byl prvním z rodu, kdo sjednotil statky Luhov, Třebobuz a Dolany pod svou správu.
Zakoupil je roku 1872 od Marie Josefy Hennigerové z Ebergu.
Ve své době výrazně změnil organizaci hospodářství – místo přímé správy využíval odborné nájemce, lesní správce a správní personál.
Jeho majetek zahrnoval několik dvorů, lesů a rozsáhlých pozemků.
Po jeho smrti roku 1887 přešel majetek na jeho dva syny – Friedricha a později Zdenka.
JUDr. Friedrich Jaksch von Wartenhorst
Majitel cca 1880–1908
Friedrich Jaksch působil jako dvorní advokát ve Vídni. Správu statků ponechával nájemcům a odborným správcům.
Po jeho smrti roku 1908 připadl Luhov jeho bratru Zdenkovi.
Zdenko Jaksch von Wartenhorst
Majitel 1908–1914
Zdenko spravoval Luhov i Třebobuz pouze několik let.
Zemřel bez potomků a celý Luhovský majetek přešel na jejich bratra MUDr. Rudolfa Jaksche.
MUDr. Rudolf Jaksch von Wartenhorst
Majitel 1914–1945
Rudolf spojil v jedněch rukou statky Luhov, Třebobuz, Dolany a Hracholusky.
Ačkoli byl vlastníkem Luhova, svou hlavní venkovskou rezidenci měl na zámku v Hracholuskách, kde roku 1915 obnovil kapli sv. Diviše (dodnes nese jeho podpis na kůru).
Rudolf vlastnil Luhov až do roku 1945, kdy byl jako osoba německé národnosti podroben konfiskaci.
Dvě z jeho tří dcer — Maria a Gertrude — byly po válce odsunuty do Rakouska.
Franziska Romana Jaksch von Wartenhorst
dcera MUDr. Rudolfa Jaksche, poslední z rodu na Luhově
Franziska byla prostřední ze tří dcer MUDr. Rudolfa Jaksche. Její životní příběh patří k nejsilnějším kapitolám poválečných dějin Luhova.
Jako jediná z rodiny směla po roce 1945 zůstat v Československu. Žila s otcem na zámečku v Hracholuskách a pečovala o něj až do jeho úmrtí dne 8. ledna 1947.
Po konfiskaci majetku pracovala u lesní správy ve Stříbře.
Z archivů víme, že byla natolik zapojená do správních a hospodářských záležitostí statků, že musela vystudovat lesnictví, aby po smrti svého bratra Heinricha mohla pokračovat v rodové agendě.
Její život v Československu trval však krátce — v roce 1948 emigrovala a později zemřela ve Vídni.
Rodina Němcova
Majitelé od roku 1996.
Po desetiletích, kdy zámek sloužil jako hospodářské a později státní zařízení, se v devadesátých letech dostal do rukou naší rodiny, která jej začala obnovovat. Krok za krokem se podařilo vrátit do života interiéry, kapli, park i atmosféru celého areálu.
Péče o zámek se stala dlouhodobým rodinným posláním. Navazujeme na práci předchozích vlastníků, uchováváme jejich stopu v historii a zároveň dáváme Luhovu novou budoucnost. Naše snaha směřuje k tomu, aby zámek znovu plnil svou původní roli – být krásným, otevřeným a přívětivým místem pro setkávání, kulturu i každodenní život.
Jakschové von Wartenhorst
Majitelé 1872–1945
Rod Jakschů von Wartenhorst byl poslední šlechtickou rodinou, která vlastnila Luhov, Třebobuz, Dolany a Hracholusky. Do historie statků vstoupili roku 1872, kdy Luhov zakoupil MUDr. Anton Jaksch von Wartenhorst.
Následující desetiletí byla obdobím rozsáhlé konsolidace majetku, profesionalizace správy a postupného nájemního hospodaření.
Jejich působení je přesně zachyceno v archivních pramenech – zejména ve fondu Velkostatek Luhov–Líšťany, který dokumentuje držbu i hospodářský vývoj.
MUDr. Anton Jaksch von Wartenhorst
Majitel Luhova od roku 1872
Anton Jaksch byl prvním z rodu, kdo sjednotil statky Luhov, Třebobuz a Dolany pod svou správu.
Zakoupil je roku 1872 od Marie Josefy Hennigerové z Ebergu.
Ve své době výrazně změnil organizaci hospodářství – místo přímé správy využíval odborné nájemce, lesní správce a správní personál.
Jeho majetek zahrnoval několik dvorů, lesů a rozsáhlých pozemků.
Po jeho smrti roku 1887 přešel majetek na jeho dva syny – Friedricha a později Zdenka.
JUDr. Friedrich Jaksch von Wartenhorst
Majitel cca 1880–1908
Friedrich Jaksch působil jako dvorní advokát ve Vídni. Správu statků ponechával nájemcům a odborným správcům.
Po jeho smrti roku 1908 připadl Luhov jeho bratru Zdenkovi.
Zdenko Jaksch von Wartenhorst
Majitel 1908–1914
Zdenko spravoval Luhov i Třebobuz pouze několik let.
Zemřel bez potomků a celý Luhovský majetek přešel na jejich bratra MUDr. Rudolfa Jaksche.
MUDr. Rudolf Jaksch von Wartenhorst
Majitel 1914–1945
Rudolf spojil v jedněch rukou statky Luhov, Třebobuz, Dolany a Hracholusky.
Ačkoli byl vlastníkem Luhova, svou hlavní venkovskou rezidenci měl na zámku v Hracholuskách, kde roku 1915 obnovil kapli sv. Diviše (dodnes nese jeho podpis na kůru).
Rudolf vlastnil Luhov až do roku 1945, kdy byl jako osoba německé národnosti podroben konfiskaci.
Dvě z jeho tří dcer — Maria a Gertrude — byly po válce odsunuty do Rakouska.
Franziska Romana Jaksch von Wartenhorst
dcera MUDr. Rudolfa Jaksche, poslední z rodu na Luhově
Franziska byla prostřední ze tří dcer MUDr. Rudolfa Jaksche. Její životní příběh patří k nejsilnějším kapitolám poválečných dějin Luhova.
Jako jediná z rodiny směla po roce 1945 zůstat v Československu. Žila s otcem na zámečku v Hracholuskách a pečovala o něj až do jeho úmrtí dne 8. ledna 1947.
Po konfiskaci majetku pracovala u lesní správy ve Stříbře.
Z archivů víme, že byla natolik zapojená do správních a hospodářských záležitostí statků, že musela vystudovat lesnictví, aby po smrti svého bratra Heinricha mohla pokračovat v rodové agendě.
Její život v Československu trval však krátce — v roce 1948 emigrovala a později zemřela ve Vídni.